Co jsi dělal před tím, než jsi zakotvil v IXTENT?

Svoji životní dráhu jsem začínal jako technik výpočetního střediska v nemocnici a později v plynárně, kde jsem se dostal k webovým technologiím a stal se správcem a programátorem většiny webů společností holdingu.

Jaká byla tvoje profesní cesta do IXTENT?

IXTENT jsem objevil jako zákazník. Vybíral jsem platformu pro provoz nového intranetu a následně webu a hledal jsem kvalitní nástroj. Od nadřízeného jsem zaslechl o platformě, kterou tenkrát nabízel IXTENT, a protože se jednalo o produkt, za nímž původně stála velká švýcarská banka, začal jsem se o něj zajímat blíže a šel si o něm popovídat přímo s obchodním ředitelem. Ten produkt, který již byl pod barvami OpenText, mě přesvědčil natolik, že se mi jej v koncernu podařilo prosadit ještě dvakrát.

Po změně vedení a osmi letech na stejné židli jsem se však chopil nabídky, již jsem dostal od bývalého kolegy, který tou dobou, shodou okolností, pracoval právě pro IXTENT. A slovo dalo slovo.

V životě jsem si nikdy práci hledat nemusel, práce si vždy našla mne. Díky amatérské počítačové síti, v době ještě před nástupem internetu, jsem si vybudoval přátelské vazby na docela dost tehdejších odborníků v branži.

Jak se změnilo tvoje pracovní postavení v IXTENT od doby, co jsi nastoupil?

Od začátku jsem na postu, který jsem si vybral, místo technického konzultanta. Takže postup je stále v téže linii, avšak s nabytými zkušenostmi. Od juniora k seniorovi. Stárnu spolu se zákazníky, které mám na starosti. To dlouhodobé partnerství pro mě neznamená málo. Sám ocením, když mohu vstoupit do nějakého podniku i po dvaceti letech, když vidím, že se nejedná jen o něco sezónního.

Co tě baví na IXTENT?

IXTENT je pro mě od začátku o lidech, o vztazích, ale také o produktech, které je docela zajímavé zkoumat. Rád zkoumám nové věci. O příležitosti zde není nouze.

Kde vidíš největší přínosy IXTENT a v čem vidíš své vlastní poslání zde?

IXTENT je na cestě mít ve svých lidech to nejlepší know-how v oblasti podnikové správy informací přinejmenším na evropském trhu. Jsem rád, že mohu týmovou práci podpořit svými letitými zkušenostmi z již dodaných projektů. Často funguji jako komunikační uzel mezi různými odděleními nebo mezi nováčky a seniory.

Co tě na tvé současné pozici nejvíce baví?

Mimo technickou péči o zákazníky mám také možnost tu a tam poukázat na něco nového, získat si pro to čas, a pak to i předvést kolegům. Rád sleduji trendy. Když ale odcházím od spokojeného zákazníka, nebo slyším spokojený hlas z telefonu, to je asi nejvíc. Dříve jsem často jezdil do terénu, dnes je trendem práce na dálku.

Kdybys měl vypíchnout 1-2 projekty, které se tobě/tvému týmu povedly a jsi na ně pyšný, které by to byly a proč?

Nejvíce si vybavuji projekty, na kterých jsem se hodně naučil. V rámci implementace digitalizace faktur pro jednoho z telco operátorů jsem se mohl naučit skriptovat skenovací aplikaci tak, jak to předtím nebylo úplně zdokumentováno, a to jen proto, že se mi podařilo dostat se do kontaktu se samotnými vývojáři. Těžím z toho dodnes. Nejlepší informace jsou vždy přímo u zdroje, ale není snadné se k nim přes pracovníky podpory dostat. Hodně mi také pomáhala komunikace s parťákem, který měl na starosti návaznou produktovou oblast. Byli jsme dobře sehraní.

Druhým projektem, který bych zmínil, byl upgrade produktu a migrace zákaznických dat jednoho rumunského energo operátora z Maďarska do Anglie. Obnášelo to koordinaci s celým zahraničním týmem klienta a jeho ICT garanta – denní komunikaci ohledně exportu, šifrovaného transferu a restaurování dat v cíli. Práce na celé léto. Tou dobou jsem se zrovna stával otcem, takže to pro mne bylo psychicky náročnější. Ale s podporou od vedení společnosti jsem vše úspěšně zvládl. Pak jsem docela snadno v dalším roce v Rumunsku prosadil rozšíření toho projektu.

Jakého největšího úspěchu jsi v IXTENT dosáhl?

Jak se věkem stávám dalekozrakým, ohlížím se nejprve ke svým počátkům. Zlomové bylo, když se mi podařilo reverzní analýzou popsat data jednoho historického produktu, jež bylo potřeba migrovat. Nikdo jej neznal, na internetu jsem našel jen letmou zmínku o původu a době vzniku.

Nebo když se mi v tom, čím se zabývám skoro denně, podařilo objevit nějakou dosud nepublikovanou chybu a výrobce ji nemohl vyvrátit.

Vždycky mě těší, když mohu dobře poradit svým kolegům, nebo je inspirovat.

Mám podíl na tom, že se ve firmě brzy uplatnilo používání metody GTD pro správu osobních úkolů a priorit.

Nyní prošlapávám cestu k provozování mikro služeb jako nativní platformy pro běh produktů OpenText v rámci privátního i hybridního cloudu.

Kdybys měl do svého týmu nabrat nováčka, jak mu představíš tým a IXTENT jako celek?

Poté, co bych ho nalákal na vkusně zařízené zázemí, bych se mu snažil popsat, jak fungujeme jako kolektiv a sledoval bych jeho projev. Naše hlavní benefity jsou ty nehmotné. Uchazeč může mít ohromující znalosti, anebo být nepopsaným listem a vyrůst až tady, ale pokud si vzájemně nesedneme, jedna nebo druhá strana se vztahu dříve nebo později vycouvá. To je pak zmařená investice.

Z pohledu IT, v čem vidíš budoucnost?

Z pohledu naší mise fungovat bez papíru stále čekám na všudypřítomné rolovací displeje a holografické projektory. A také na hlasové ovládání nebo spíše úkolování techniky pro běžné lidi. Jak moc vyspělé čipy a programy budou za tím, to uživatele přece nezajímá.

Co tě v životě těší?

V současné době si užívám čas strávený s našimi malými ratolestmi. Člověka těší to, co se k němu vrací jako odpověď na nějaký radostný skutek. Ať už někomu s něčím pomůže, nebo mu jen věnuje pozornost. Samozřejmě si s někým rád vypiji dobré pivo či sklenku vína, ale ve výsledku to je o tom, že tu nejsme sami pro sebe a něco sdílíme.

Jak relaxuješ?

Teď jsem na dovolené dvě hodiny ořezával nožem kus prkénka, jen abych mu dal nějaký tvar příjemný na omak. Nebo klacíky pro děti. Bylo to pro mě něco nového. Nemusel jsem u toho nijak přemýšlet – taková meditace nad dřevem.

Ale jinak si rád poslechnu, přečtu nebo zhlédnu něco pěkného i poučného. Jezdím také na skládacím kole, to však proto, abych se odněkud někam dostal, je to pro mě především dopravní prostředek.

Jaké je tvé životní motto?

Jako příslušník starožitného rodu bych měl na korouhvi vyšit nápis „V obranu!“. Jako příslušník rytířského řádu bych nesl v podobném duchu prapor s textem „Předkům a zbraním!“ – pochopitelně v latině. Obojí odráží historickou zkušenost mých předků, která je nepřenosná. Ale pokud mohu říct, tak nejlepší obranou proti všemu nedobrému je život v radosti, takže bych jako radotínský patriot čtenáři vzkázal: „Žij tak, jako bys hrál pořád lakros!“ Smyslem lakrosu – hry původních severoamerických obyvatel od Velkých jezer – je totiž hrát pro potěchu Stvořitele.