Archivní úložiště je místem, kde jsou uloženy dokumenty určené k archivaci. Zde je potřeba oddělit archivování od jejich zálohování. V archivu by měly být dokumenty uloženy dlouhodobě, a to v souladu s legislativními požadavky a vlastním skartačním řádem společnosti.

Úložiště lze dělit podle způsobu propojení s aplikací datového či dokumentového archivu a podle technologie uložení samotných dat s ohledem na jejich dostupnost v požadovaném čase. Nejčastěji se ve všech typech úložišť používají pevné disky na bázi magnetického zápisu. Od optických médií se již ustoupilo.

Mimo lokálně připojená datová úložiště můžeme rozlišovat jejich druhy následujícím způsobem:

  • CAS (Content Addressed Storage) – dokumenty jsou přístupné výhradně skrze programové rozhraní a pomocí speciálního identifikátoru, odvozeného z jejich obsahu. Uživatel neví, kde přesně v úložišti je daný dokument fyzicky uložený, nemůže k němu přistoupit z pohledu souborového systému. Tato úložiště jsou vhodná pro dlouhodobé ukládání neměnných dat s ohledem na přísné legislativními požadavky. Změna dokumentu na tomto druhu úložiště totiž automaticky vyvolá změnu jeho identifikátoru-adresy. Právě s ohledem na legislativu však taková úložiště bývají provozována v režimu, jenž změnu nebo výmaz dat vůbec nebo po nastavenou dobu neumožňuje. Tato úložiště jsou k archivnímu systému připojena pomocí počítačové sítě.
  • NAS (Network Attached Storage) – jak již z názvu vyplývá, jedná se o úložiště připojená k archivnímu systému prostřednictvím síťového rozhraní. K datům je přistupováno pomocí protokolů NFS (obvykle svět unixu), CIFS (obvykle svět Windows) nebo iSCSI.
  • HSM (Hierarchical Storage Management) – umožňují ukládat často přistupovaná data na pevné disky, a data, k nimž se přistupuje jen zřídka, na pomalejší ale výrazně levnější média, např. magnetické pásky. V případě produktu IBM DR550 se jedná o podmnožinu úložišť typu CAS, neboť data jsou zpřístupněna výhradně prostřednictvím aplikačního programového rozhraní skrze unikátní identifikátor uloženého dokumentu.
  • SAN (Storage Area Network) – archivní úložiště, které pokud nedisponuje vrstvou umožňující nastavení retenčních period a vlastnostmi WORM-médií, není vhodné.

Všechna níže odkazovaná archivní úložiště podporují nastavení retenčních period na HW úrovni. To zajišťuje nemožnost změny i výmazu uložených dokumentů po definovanou dobu, tzv. retenční periodu (např. 10 let i více). Dokumenty zde mohou být uloženy jednotlivě nebo pohromadě v kontejnerech typu ISO image na bázi virtuálního jukeboxu.

Výhodou kontejnerového ukládání dat je, že takový kontejner pojme obrovské množství malých dokumentů při spotřebě jediného identifikátoru a uložení dokumentů je obecně šetrnější k systémovým prostředkům daného úložiště. Jeho nevýhodou potom to, že z něj nelze ve skutečnosti odmazávat jednotlivé dokumenty (to pouze logicky ve zprostředkující aplikaci), ale fyzicky lze smazat až celý kontejner. Přístup k datům uloženým v kontejnerech zajišťuje archivnímu systému programová vrstva nazvaná Storage Manager (STORM).

Společnost IXTENT dodává svým zákazníkům archivní úložiště následujících značek: