OCR (Optical Character Recognition) dokáže dokument přečíst – je základem vytěžování dokumentů. V praxi se ale ukazuje, že tím práce teprve začíná.
Text vychází ze zkušeností s návrhem a rozvojem DMS v prostředí velkých organizací, kde zpracování dokumentů není jednorázová operace, ale součást širších procesů.
V praxi se například řeší situace, kdy systém správně vytěží data z faktury, ale dokument nelze zpracovat, protože chybí vazba na dodavatele v ERP.
Právě v takových situacích se ukazuje rozdíl mezi řešením, které funguje na úrovni technologie, a řešením, které funguje v reálném provozu.
V následujících částech se podíváme na to, co se děje po OCR v praxi.
V tomto článku:
- Co OCR a vytěžování dokumentů skutečně dělá
- Proč tím práce nekončí
- Validace dat v praxi
- Výjimky a jejich řešení
- Jak to funguje ve firmách
- Co rozhoduje o funkčním řešení
Co OCR a vytěžování dokumentů skutečně dělá
OCR a vytěžování dokumentů převádí obsah dokumentu do datové podoby. Typicky jde o rozpoznání textu a vytěžení základních údajů.
V praxi se ukazuje, že jde o technickou schopnost dokument přečíst. Nejde ale o rozhodnutí, zda jsou data správná, ani jak se mají použít. Vytěžování dat tak vytváří vstup pro další zpracování, ne finální výsledek.

Proč tím práce nekončí
Jakmile jsou data z dokumentu k dispozici, vstupují do procesu. Dokument přestává být souborem a stává se zdrojem dat.
Typicky se řeší, kam data patří, jak je ověřit a co se s nimi má dít dál. V prostředí, kde dokumenty přicházejí z různých zdrojů a v různých formátech, to znamená jejich propojení na další systémy a řízení celého procesu.
Při zpracování stovek nebo tisíců dokumentů měsíčně už nejde o jednotlivé dokumenty, ale o stabilitu celého řešení a jejich zapojení do firemního provozu.
Z pohledu IT jde o otázku architektury a integrace. Z pohledu businessu o rychlost, náklady a chybovost procesů. Z pohledu uživatele o to, zda dokument projde procesem bez potřeby zásahu.
V praxi se právě v této fázi rozhoduje o tom, zda automatizace zpracování dokumentů skutečně funguje.
Pokud systém neumí s daty dál pracovat, proces se zastaví a dokument se vrací zpět na manuální zpracování. To znamená nejen zpomalení, ale i zvýšení chybovosti a provozních nákladů.
Naopak, když jsou data správně navázaná na další systémy a procesy, dochází k reálné automatizaci – bez potřeby zásahů a s předvídatelným výsledkem.
Validace dat v praxi
Největší problém bývá v tom, že data nejsou jednoznačná. I když jsou správně přečtená, nemusí odpovídat realitě v systému.
To znamená, že systém sice „vidí“ správná data, ale neumí rozhodnout, zda jsou správná v kontextu firmy.
Validace slouží k ověření, že:
- data dávají smysl
- odpovídají existujícím záznamům
- splňují definovaná pravidla
V praxi se ukazuje, že bez této vrstvy nelze zajistit spolehlivost. Proto do procesu vstupuje člověk ve chvíli, kdy systém neumí rozhodnout s dostatečnou jistotou.
Nejtěžší část zpracování dokumentů není jejich přečtení, ale rozhodnutí, zda jsou data správná.
Z pohledu řízení procesů je validace místem, kde se rozhoduje o kvalitě dat. Z pohledu provozu jde o bod, kde se systém buď chová předvídatelně, nebo generuje výjimky.

Výjimky a jejich řešení
Dokumenty nejsou jednotné. Liší se formátem, strukturou i způsobem zápisu informací.
Typicky se řeší situace, kdy:
- chybí některé údaje
- informace nejsou na očekávaném místě
- tentýž údaj je zapsán různými způsoby
Při vytěžování faktur je běžné, že každý dodavatel používá jiný layout. Systém tak musí pracovat s variabilitou a počítat s výjimkami.
Největší problém bývá právě v těchto odchylkách. Pokud nejsou správně zpracované, dochází k blokaci procesu nebo potřebě manuálního zásahu.
Z pohledu businessu jsou výjimky hlavním zdrojem nákladů. Z pohledu IT představují komplexitu, kterou je potřeba řídit, ne eliminovat.
Jak to funguje ve firmách
Ve firmách je vytěžování dokumentů součástí širší architektury. Data z OCR vstupují do workflow, kde procházejí validací a dalším zpracováním.
Typicky se řeší:
- napojení na ERP
- automatické párování dat
- řízení schvalovacích procesů
V praxi se ukazuje, že klíčová je integrace. Samotné OCR bez napojení na další systémy nepřináší očekávaný efekt.
Reálný provoz zároveň znamená vysoké objemy dokumentů, různé formáty a potřebu průběžné kontroly kvality dat.
Co rozhoduje o funkčním řešení
Funkční řešení nestojí na OCR, ale na celém procesu zpracování dokumentů.
Rozhoduje:
- kvalita vstupních dokumentů a jejich rozpoznání
- kvalita validačních pravidel
- způsob práce s výjimkami
- integrace na systémy
- návrh procesů
V praxi se ukazuje, že bez správné architektury nelze zajistit stabilní fungování. Vytěžování dokumentů je jen vstupní vrstva.
Rozdíl mezi řešeními tak nevzniká v tom, jak dobře čtou dokumenty, ale v tom, jak pracují s daty po jejich vytěžení.
Funkční řešení poznáte podle toho, že většina dokumentů projde procesem bez zásahu, výjimky jsou řízené a předvídatelné a data zůstávají konzistentní napříč systémy.
Naopak řešení, která nezvládají práci s výjimkami, postupně ztrácí automatizační přínos a vrací proces zpět k manuálnímu zpracování.
Tento princip je součástí širšího kontextu digitalizace dokumentů, kde jednotlivé kroky tvoří jeden celek.
Více k tématu najdete v hlavním článku Digitalizace dokumentů: jak funguje vytěžování dat a co rozhoduje o výsledku.
Autor
Juraj Harašta
Juraj působí v IXTENTu od roku 2017, kde postupně vyrostl ze System Consultanta na Solution Architekta. Specializuje se na OCR a inteligentní zpracování dokumentů – konkrétně na řešení Tungsten (Kofax) Capture / Transformation. Za více než deset let se podílel na projektech pro klienty napříč odvětvími, mimo jiné pro E.ON Business Services, MAN ES, OM Pharma a Conseq Investment Management. Je držitelem certifikací od OpenText, Microsoft (Azure Administrator, Solution Architect Expert) a Linux Professional Institute, což mu umožňuje navrhovat řešení end-to-end – od infrastruktury až po aplikační vrstvu, které doplňuje certifikací na Tungsten (Kofax) Capture a Transformation.